Výstavy
Cestou Zdeňka Sýkory
Lounský chrám - olej, plátno, 43 x 50 cm - (c) 1989 Zdeněk Sýkora
Tvorba Zdeňka Sýkory byla sice v uplynulém roce prezentována na několika výstavách, přesto v ní lze stále objevovat nová témata. Jedno zcela výjimečné a připravené speciálně pro Louny přináší připravovaná současná expozice. Vybrané obrazy, akvarely, kresby a koláže, jež jsou ve své většině představeny poprvé, přibližují nejen Sýkorův umělecký vývoj, ale především vztah k rodnému městu a jeho okolí, k místům, která jej formovala jako malíře i jako člověka. Výstavu tematizují úryvky ze vzpomínek teoretika umění a lounského rodáka Josefa Hlaváčka.
Slavnostní zahájení se koná v pondělí 11. dubna 2011 od 18:00 hodin. Výstava potrvá do pondělí 27. června 2011.
1959 - V zatáčce za Brlohem (archiv Lenky a Zdeňka Sýkorových)
Zdeněk Sýkora se narodil 3. února 1920 v Lounech. Po absolvování zdejší reálky studoval jeden rok na Vysoké škole báňské v Příbrami. Kvůli uzavření vysokých škol v roce 1939 byl nucen pracovat na dráze. Po válce vystudoval výtvarnou výchovu, deskriptivní geometrii a modelování na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde později vyučoval jako asistent, od roku 1966 do roku 1980 jako docent. Po počátečním experimentování se surrealismem a kubismem se od konce čtyřicátých let věnoval jedno desetiletí krajinomalbě, maloval zejména v okolí Loun. V tomto období prošly jeho krajiny velkou formální proměnou – od realistických přes impresionistické a fauvistické až k tvarově a barevně redukovaným obrazům konce padesátých let, takzvaným Zahradám.
Od roku 1960 až do konce 70. let vedl v Lounech výtvarný kroužek, v rámci kurzů v plenéru sám také pokračoval v krajinomalbě, souběžně s ateliérovou tvorbou, v níž generalizací přírodních forem dospěl během krátké doby k abstraktnímu výrazu. Od počátku šedesátých let maloval kompozice založené na vztazích základních geometrických tvarů; tyto tvary se poté staly základem elementů, jež začal organizovat do rastru. Tento postup byl výsledkem jeho snahy o objektivizaci a redukci výrazových prostředků. V roce 1963 tak vznikla první z řady struktur – Šedá struktura. Ve stejném roce se stal jedním ze zakladatelů výtvarné skupiny Křižovatka.
Pro organizování geometrických elementů ve svých strukturách používal kombinatorický princip a v polovině šedesátých let zapojil do své práce počítač (ve spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem), zařadil se tím mezi světové průkopníky této metody. Účastí na několika důležitých mezinárodních výstavách umění geometrického zaměření získal významné postavení na mezinárodní výtvarné scéně a jeho díla se dostala do předních evropských a amerických sbírek.
Začátkem 70. let se elementem jeho nových obrazů stala linie. Tentokrát se ale nejednalo o přísný řád, jak tomu bylo u struktur – při tvorbě liniových obrazů využil náhodnost. Tvary, délky, tloušťky, barvy a křížení linií jsou určovány náhodnými čísly, která generuje počítač.
Souběžně s touto hlavní aktivitou rozvíjel možnosti malby započaté koncem padesátých let – nadále maloval barevně a tvarově redukované krajiny a od druhé poloviny osmdesátých let cyklus Skvrny. Roku 1980 odešel do důchodu a věnoval se pouze malířské tvorbě. V roce 1983 se oženil, jeho žena Lenka se později stala jeho spolupracovnicí. Roku 1991 se stal čestným občanem města Loun, v roce 2003 mu byl francouzským ministrem kultury udělen titul rytíře Řádu umění a literatury a v roce 2005 obdržel prestižní rakouskou cenu Herberta Boeckla.
Velkou retrospektivu Zdeňku Sýkorovi připravilo Josef Albers Museum v Bottropu, Dům umění v Brně, Wilhelm-Hack-Museum v Ludwigshafenu, Galerie hlavního města Prahy a Museum der Moderne v Salcburku. V zahraničí patří mezi nejvyhledávanější současné české umělce. Několik významných pozdních prací zakoupilo Museum Moderner Kunst – Stiftung Ludwig ve Vídni, Neues Museum v Norimberku, Musée d'Art Moderne v Saint-Etienne a Centre Pompidou v Paříži. Žije a pracuje v Lounech.
2010 - Úsměv na oslavách devadesátin v Mánesu (foto B. Zasadil)