Historie výstav

17.9.2017 - 24.11.2017

Text kurátorky Ilony Víchové k výstavě VZNÁŠENÍ - Muzeum Kampa 2016

Malíř, grafik a tvůrce objektů Jiří Bielecki patřil k výrazným představitelům generace, která vstoupila na výtvarnou scénu v počátcích šedesátých let reduktivně orientovanou tvorbou. Byl jedním z prvních členů Klubu konkretistů, v jehož rámci představoval citlivý protipól vůči přísné geometrické formě a čistě racionálnímu strukturování plochy a prostoru. Přes svoji specifickou a originální polohu však Bieleckého dílo zůstává dodnes neprávem opomínáno, Nejen z tohoto důvodu Museum Kampa jeho tvorbu připomíná.

Výstava v Museu Kampa se zaměřuje na Bieleckého tvůrčí období od šedesátých let po závěrečné práce, s důrazem na tvorbu druhé poloviny šedesátých a počátků sedmdesátých let. Tuto oblast reprezentují záznamy kouřem na podkladové ploše – tzv. kouřovky, jakož i prostorové objekty – tzv. gravitabily. Jedná se o subtilní objemové formy z prořezávaných barevných fólií zavěšené do prostoru, které umělec označoval poetickými názvy – Vznášení, Snoubení, Seskupení, nebo jen Zelený gravitabil. Bielecki v nich zhodnotil dobový zájem o využití plastických hmot a umělých materiálů a svůj zcela osobitý přístup k otázkám prostoru, pohybu, struktury a světla, tedy otázkám, které byly nosné nejen pro tvorbu dalších členů Klubu konkretistů, ale také pro představitele evropských uměleckých uskupení – skupiny GRAV ve Francii, Zero v Německu a Nul v Nizozemsku.

Bieleckého dílo sledovali výrazní teoretici umění. K nejdůležitějším patřili Arsén Pohribný, Zdeněk Felix a Jiří Valoch. Právě Pohribný je autorem textu k první Bieleckého samostatné výstavě, která se uskutečnila v roce 1969 v Galerii bratří Čapků na pražských Vinohradech a představila aktuální Bieleckého tvorbu. Následná doba normalizace a komunismu postupně likvidovala možnosti prezentace neoficiálního umění a ochromovala tvůrčí energii. V té době Bielecki dospíval k obrazům a kolážím, jejichž plocha byla utvářena několika geometrickými poli a liniemi. Reálný prostor gravitabilů nahradil prostor optický, budovaný v ploše obrazu. Po sametové revoluci umělec pokračoval v zájmu o principy geometrické abstrakce a rozvíjel je v nové společenské situaci. Jeho výtvarné úsilí zhodnotilo několik samostatných výstav. Nejrozsáhlejší, jež zároveň byla jedinou obsáhlou retrospektivou konanou za umělcova života, proběhla v roce 1994 v prostorách Domu umění Galerie výtvarného umění v Ostravě pod kurátorstvím Viléma Jůzy.

Jako řada výtvarných osobností působících v nehostinných dobách normalizace a komunistického režimu tvořil Jiří Bielecki velkou část života bez možnosti veřejné prezentace. Pracoval stranou hlavních výtvarných center, na Havířovsku, kde svoji energii dělil mezi práci propagačního grafika a volnou uměleckou tvorbu. Tvořil sám, v jakési klauzuře, která mu však paradoxně poskytovala svobodný prostor k vnitřní koncentraci a originálním výtvarným úvahám. Tak vzniklo citlivé a soustředěné dílo formované v souladu s tehdy aktuálními směry i tendencemi (op-artem, kinetismem, konkrétním uměním a minimalismem) a s přesahem do dalších oborů (konstruktérství, užitého umění a architektury), které si bezpochyby zasluhuje místo po boku nejvýraznějších projevů našeho poválečného umění.

 

Text Vladimíra Drápala pro Reflex

Druhá kariéra Jiřího Bieleckého pokračuje v Lounech

Vladimír Drápal

Nestává se příliš často, že by se takřka půl století po jeho vzniku objevilo dílo, které nadchne odborníky i laiky a ukáže se jako skutečně obdivuhodné a nadčasové. Přesně to se stalo s tvorbou malíře, grafika a sochaře Jiřího Bieleckeho, původem z Ostravy. Škoda ovšem, že 17 let po jeho smrti (1929 - 2000).
Na jaře 2016 byla v pražskému Muzeu Kampa představena kolekce jeho prací, a to v podstatě 15 let od jeho poslední výstavy v Domě kultury města Orlové. Už na Kampě vyvolala výstava značný ohlas a překvapila rozmanitostí a průkopnictvím Bieleckého tvorby, jejíž kořeny sahají do počátku šedesátých let.
Tehdy se stal jedním z prvních členů Klubu konkretistů a z jeho tehdejšího zaměření je i dnes evidentní, že se nikdy nestal něčím epigonem, ale vždy byl originálním tvůrcem a výsostným umělcem, jehož tvorbě ani ubíhající roky neubraly na kvalitě a svěžesti. Právě pro tyto vlastnosti mu nebylo umožněno v letech normalizace prakticky vystavovat, dokonce byl vyloučen ze Svazu výtvarných umělců. Do roku 1989 se živil jako propagační grafik a svou výtvarnou tvorbu nemohl veřejně prezentovat vůbec, ale paradoxně možná právě proto nebyl omezován vnějším tlakem a jeho tvorba tak mohla být zcela svobodná, experimentální a nezávislá. Samozřejmě je smutné, že vlastně jediná větší retrospektiva za jeho života se uskutečnila v roce 1994 v Galerii výtvarného umění v Ostravě.

Průkopník netradičních postupů

V těchto dnech je obsáhlá retrospektiva Bielckého prací představena v Galerii města Loun (GAML). Prostorová dispozice galerie umožňuje vystavit poměrně podstatnou a reprezentativní ukázku z jeho tvorby. Galerie představuje jeho informelní začátky, unikátní „kouřovky“, nebo-li malby kouřem, až po linie, kterými se zabýval na konci své umělecké dráhy. Největší pozornost návštěvníků ovšem upoutají jeho prostorové objekty – „gravitabily“.
Bilecki se v počátcích své tvorby zabýval informelem a i v této, tehdy celkem módní záležitosti českých umělců, s odstupem doby můžeme najít počátky jeho náklonnosti k experimentům a používání atypických materiálů (bedýnka na ovoce, prefabrikované konstrukce aj.). Stejně tak netradiční byl i jeho další umělecký krok, malba ohněm. Kouř vytvářel na listech a umělých podkladech zajímavé struktury, ke kerým lze přistupovat dvojím pohledem: jako k estetickému dílu, anebo jako ke konceptu, který odráží autorovu zkušenost a intelekt. V polovině šedesátých let šlo nicméně o pozoruhodnou a ojedinělou práci. Lze usuzovat, že z pohybu papíru při malbě kouřem se v umělcově hlavě začala rodit myšlenka propojení tohoto pohybu s volným prostorem, jehož výsledkem se staly gravitabily.
Ty byly vytvářeny prořezáváním papíru a umělohmotných folií, jejich první série vznikla již v roce 1967. Ale Bieleckému nešlo jen o volný pohyb a neobvyklou formu instalace, ale stejně důležitá pro něj byla i hra světel a stínů, která u těchto instalací tvořila další dimenzi vjemu.
A právě možná linie stínů a průřezů přivedly Bieleckého počátkem sedmdesátých let ke geometrické abstrakci. Realitu gravitabilů zde nahradila plocha obrazu s geometrickými poli nebo liniemi. Některé obrazy byly redukované jen na několik linií, jiné naplněny barvami, stále však přísně v duchu geometrické abstrakce a neokonstruktivního umění.

Bielecki v Lounech
Všechny tyto etapy Bieleckého díla jsou nyní k vidění v Galerii města Loun do 24. listopadu (návštěvní doba viz www.gaml.cz). Tato galerie, jak už napovídá samotný název, se orientuje na umělce, kteří jsou s Louny nějak propojeni, ať již místem narození, anebo prací. Galerie má tedy celou řadu možností a inspirací k výstavní čnnosti, jak se v ní ale ocitlo dílo Jiřího Bieleckého, rodáka z Ostravy a severomoravského patriota? Inu, po Bieleckého smrti se jeho syn a později i manželka přestěhovali do Loun, kde je také nyní uložen depozitář umělcových prací. Jeho tvorba se tak alespoň symbolicky dostala do zajímavého kontextu děl dalších významných představitelů české výtvarné moderny a lounských rodáků: Zdeňka Sýkory či Vladislava Mirvalda. Objevením tohoto neprávem pozapomenutého umělce tak mizí další bílé místo v dějinách českého výtvarného umění.




26.5.2017 - 21.7.2017

* 1952  Jan Mária Valt – český výtvarník

člen AIAP UNESCO

Žije a tvoří:
v Dolním Ročově na Lounsku.
V současné době zaměstnán jako učitel výtvarné výchovy na Gymnáziu Václava Hlavatého v Lounech. Z pověření lounského arciděkana správcem kostela Nanebevzetí Panny Marie v Dolním Ročově.

Kvalifikace:

1970 – SVVŠ

1975 – Pedagogická fakulta v Ústí nad Labem

1983 – člen ČFVU

1988 – přijat za kandidáta ČSVU

1989 – člen UVU

1997 – člen AIAP UNESCO

Samostatné výstavy:

1974 – Ústí nad Labem – Pedagogická fakulta

1975 – Ústí nad Labem – Pedagogická fakulta

1979 – Vejprty – ZK ROH

1982 – Louny – Dům kultury

1986 – Teplice – Dílo

1987 – Ústí nad Labem – Dílo

1988 – Ústí nad Labem – Státní divadlo Z. Nejedlého

1989 – Most – foyer Divadla pracujících

1990 – Praha – Právnická fakulta Univerzity Karlovy

1991 – Ústí nad Labem – Výstavní síň Emila Fily

1991 – Most – rockový klub

1991 – Praha – Odeon

1992 – Louny – muzeum

1992 – Ústí nad Labem – Činoherní studio

1993 – Praha – klub U černého orla

1995 – Louny – muzeum

1996 – Praha – galerie DWO

2000 – Vyšehrad v Praze

2004 - Louny - Vrchlického divadlo

2006 - Internetová kavárna Blog Gwinet - Praha - obrazy (úvodní slovo Mgr. Viktor Šlajchrt)

2010 – Městská knihovna Louny

2012 – Galerie Emila Juliše – Černčice

2012 – Kostel Narození Panny Marie v Ročově

2016 – Klášter v Dolním Ročově

Společné výstavy:

1975 – Francie

1976 – Celonárodní soutěž ASUT – 1. místo za kresbu

1984 – Liberec

1984 – Teplice

1988 – Ústí nad Labem

1988 – Chomutov

1991 – Chomutov

1992 – Duchcov – Salon

1992 – Klášterec nad Ohří

1993 – Francie – Paříž

1993 – Praha

1994 – Mělník

1997 – SRN – Stuttgart

1998 – Praha – Strahovský klášter

1998 – Most – muzeum

1999 – Louny – muzeum

2000 – Praha – NKP Vyšehrad – Galerie Vyšehrad

2003 - Ročov - kostel Narození Panny Marie

2006 - Nasavrcká paleta - zámek Nasavrky (úvodní slovo Olga Doubalová)

2008 - Kultura Jinak - Inter Art Gallery, Praha

2008 - Kultura Jinak, Gender v umění - Inter Art Gallery, Praha

2009 - Esoterika - mezinárodní vzdělávací a prodejní výstava, Veletržní palác Praha,

Stálé expozice:
USA – New York – soukromé sanatorium; Louny: MUDr. Chloubová, Louny - NsP – hemodializační oddělení; Louny – Barokní špitál; Louny – firma Ekonom – Kontakt; Holandsko – radnice Barendrecht; Most – galerie; USA – galerie; Francie – Paříž – galerie Drouot, soukromí sběratelé.

Realizace:
1992 – Most – rockový klub
1993 – Jablonec nad Nisou – boutique
1995 – Louny NsP – dětské oddělení
1996 – Louny – rockový klub – „Podivuhodný mandarín“
1999 – Praha – firma Fournier s.r.o. – kalendář 2000 Múza Úrania

Publikační činnost autora:
Deník Lučan; Promenáda; Hlas; Almanach ke 110, 115. a 120. výročí GVH; Poutní místo Dolní Ročov (grafická úprava) - 2 vydání, pohlednice k poutnímu místu v Dolním Ročově, Bo yin Ra – ilustrace Mantry, nakladatelství Onyx 2003, Autorská knížka – dílo a život – 2014

Publikace o autorovi:
Signál; Domov; Tvar; Deník Mostecka; Reflex; Atelier; Lučan; Hlas; Regiz; Severočeský deník; Promenáda; Pražské noviny; Lidové noviny; Holandsko – Waalpost Plus – Rotterdam; Respekt; Life Style 2009. Učitelské noviny 2010

Katalogy:
ZK ROH Vejprty; Mnichovský hematom – okresní muzeum Chomutov; Spiritus vincit D.W.O. ; Praha; Francie – Drouot Richelieu – Paříž; Galerie za branou – Louny

Úvodní slovo k vernisážím:
Dr. Jan Škvára; Mgr. Viktor Šlajchrt; PhDr. Jan Kalista; PhDr. Jindřich Marek; Ing. arch. Michael Třeštík; ak. mal. Jaromír Čičatka; Dr. Bedřich Štauber; Dr. Jan Šaroch; PhDr. Stanislav Špoula; PhDr. Marie Imbrová; ak. arch. Josef Dvorský; historik umění Jo Polak (Holandsko); Pavel Rudolf Vejrážka

Sbírky:
USA; Mexiko; Velká Británie; Belgie; Francie; Česká republika; Rakousko; SRN; Holandsko; Irsko; Řecko, Itálie.

 

V posledních letech ustupuje krajina do pozadí, do popředí se dostávají jiná témata. Především sociální a kulturní jevy, důležitou roli hraje náboženství. Valt kromě toho přichází s novými materiály a technikami. Pro diváka to znamená obtížnější pronikání na „vlnovou délku“ těchto děl. Někdy musí vidět doslova skrze dílo, aby objevil podstatu. Použití moderních materiálů jako plasty,  plexisklo a sprejové barvy umožňuje obdivuhodnou průhlednost. Divák je často sveden na falešnou stopu. Barva je nanesena někdy na plastu, někdy za ním, mezery a průhledy v materiálech hrají vizuálně překvapivou roli. První práce Jana Valta vypovídaly o silně vrstveném povrchu. Dnes máme před sebou výrazně vibrujcící bytost. Obraz jakoby se pokoušel přesáhnout svůj rámec, ale chytře zvolené barvy a uměřená kompozice drží všechno v rovnováze. V jakémsi tanci sjednocujícím rozum a intuici. Jsme svědky fascinujícícho vývoje práce umlěcké osobnosti, která se nevyhýbá experimentu.

V současných obrazech se odráží Valtův obdiv k Vincentu van Goghovi a Henri Matissovi. S úctou  rozvíjí svůj vlastní styl, v němž jako by staré prvky dostávaly novou tvář.

Jan Valt je čistokrevný, skutečný umělec, který do svých prací vkládá své srdce a duši, umělec zasluhující velkého uznání nejen v Lounech, ale i mnohem dál. Město jako Louny může být právem hrdé na výstavu takové výjimečnosti.

Jo Polak
Barendrecht
Holandsko 1995



10.12.2016 - 20.2.2017

Svá díla vystavují umělci, jejichž výstavy kurátoroval Zbyněk Sedláček - Lucie Preissová, Dagmar Šubrtová, Michaela Thelenová, Markéta Váradiová, Petr Veselý, Martin Zet.
Stmelujícím motivem je prostor kaple v Kovárech.


12.9.2016 - 30.11.2016

„Ano, byli jsme vyhnáni z Ráje, ale je jenom na nás, abychom si Ráj nesli dál ve svém srdci při naší pouti životem.“


13.6.2016 - 20.7.2016

Výstava představí práce dvou desítek účastníků sympozia Malování v Počedělicích 2015.


4.4.2016 - 31.5.2016

Miloš Šejn je svébytným solitérem, který pracuje v oblastech vizuálního umění, performance, zabývá se problematikou vizuálního vnímání a organizuje workshopy, jako je Bohemiae Rosa. Jeho umělecký koncept byl formován od mládí, kdy vykonal množstí cest divočinou jako reflexe vnitřní potřeby přiblížit se tajemství přírody a sledování zázračnosti, 
k níž zde dochází. Od počátku šedesátých let dvacátého století během putování fotografoval, kreslil, sbíral a popisoval svá pozorování přírody. V současnosti se zaměřuje na okamžité kreativní možnosti, vycházející ze vztahů historické humanizované krajiny a celistvé přírody. Vědomě laboruje oblastmi expresívního jazyka mezi textem, výtvarnou stopou, tělovým pohybem, hlasem 
a expanzí do prostoru.

V Galerii města Loun představí svou tvorbu, spjatou s naším městem. Jednak vystavuje starší obrazy, ovlivněné studiem na pražské Pedagogické fakultě u docenta Zdeňka Sýkory, významnou část expozice pak tvoří obrazy a kresby z let 2015 – 2016, které vznikaly přímo na břehu řeky Ohře a v přilehlé krajině Českého středohoří.


30.11.2015 - 23.3.2016

Vernisáž výstavy - 30. 11. 2015 v 18.00 hod.

Výstava je svým konceptem ojedinělá; vystavená díla pocházejí výhradně ze soukromých sbírek a naprostá většina děl tak bude vystavena zcela poprvé a mimořádně.


13.9.2015 - 13.11.2015

Dílo Jaromíra Funkeho je dnes považováno za součást světové fotografické avantgardy dvacátých a třicátých let minulého století. V českém kontextu sehrál jeho autor roli vůbec nejvýznamnější, jednak mimořádně širokým záběrem své tvorby, jednak jako pedagog, kritik a teoretik. Výstava v Galerii města Loun je sestavena ze tří okruhů autorovy tvorby. Jeden celek představují ukázky avantgardní tvorby, na fotografiích Kolína a Loun může divák sledovat, jak se nové koncepty fotografického obrazu uplatnily i v městské dokumentaci.

Kolín Funke fotografoval od mládí, žila zde jeho rodina a seznámil se zde s Josefem Sudkem, jenž do Kolína jezdil za svou matkou. Velké časové rozpětí fotografií Kolína poskytuje zároveň určitý průřez proměnami autorovy tvorby. Velká část fotografií, pocházejících z autorovy pozůstalosti, je málo známá, mnohé jsou vystaveny poprvé. Proti tomu lounský soubor, uložený v Oblastním muzeu v Lounech, je kompaktním celkem, vytvořeným na objednávku města v letech 1940–1941. Ve výstavě jako celku se tedy prolíná regionální a internacionální dimenze díla autora, který zemřel jako nepřímá oběť 2. světové války 22. března 1945.


15.6.2015 - 15.8.2015

Výstava je součástí akce Sýkorovy Počedělice 2015, třetího setkání přátel a obdivovatelů malíře Zdeňka Sýkory na březích řeky Ohře v Počedělicích, které se uskuteční 11. 7. 2015 v 15 hodin.

Galerie bude přístupná také v sobotu 11. 7. - SÝKOROVY POČEDĚLICE - od 11.00 do 19.00 hodin a ve dnech Lounského vábení – 14. 8. od 17.00 do 19.00 a 15. 8. od 12.00 do 19.00 hodin.

Na výstavě nazvané Krajinou Zdeňka Sýkory s podtitulem Od Března do Pátku se představí nejen fotografové, ale i malíři. Návštěvníci mohou posoudit výsledky fotografické soutěže, vyhlášené vloni v červenci při příležitosti Sýkorových Počedělic, a také práce účastníků sympozia Malování v Počedělicích.

Součástí výstavy je promítání filmu Krajina Zdeňka Sýkory režiséra Jaroslava Brabce.

 

Stránky výpisu:
123