Výstavy

Tomáš Plesl (1974) patří k pravidelným účastníkům malířského sympozia v nedalekých Počedělicích, však jeho výtvarnou doménou je také malba krajiny.
Jádro jeho obrazů tvoří složitá struktura, uplatňují se tu linie, vrstvení, vystupující textura, intenzivní barevnost a svoboda malířského gesta. Tajemství jeho obrazů je ukryto za tučnými a pastózními tahy štětce, kterými abstrahuje a zjednodušuje jejich formu. Pleslovy obrazy tak nechávají prostor pro vlastní fantazii, a zároveň nabízejí intimní vhled do jeho emocionální krajiny.
Ve své tvorbě se nechává intuitivně vést inspirací konkrétního okamžiku a nadšením z fyzické účasti na tvůrčím procesu. Jeho obrazy pak vynikají intenzivní barevností a expresivní texturou. Výstavu v Galerii města Loun tvoří z podstatné části obrazy, které vznikaly v Počedělicích a jejich nedalekém okolí; zachycují tak krajinu Českého středohoří, kterou Plesl podává s obzvláštní energií a mimořádným napětím.

U příležitosti výstavy Tomáše Plesla v Galerii města Loun - vznikl i krátký rozhovor: 

Vladimír Drápal: Jsi pravidelným účastníkem malířského sympozia v Počedělicích... co tě tam přivedlo a jak se tam cítíš?

Tomáš Plesl: Počedělice mě dostaly ven z ateliéru. Do Počedělic mě přivedl Jiří Jiroutek, kterému jsem za to velmi vděčný. Vzpomínám si, že mě tenkrát Jiří navštívil doma (2016 –17), já jsem nebyl zrovna v nejlepší formě a Jiří mi nabídl, abych s ním jel v létě do Počedělic, že na čerstvém vzduchu přijdu na jiné myšlenky. Nechtělo se mi. Nejsem kolektivní typ umělce, nemám rád sympozia atd., takhle nějak jsem to tehdy Jiřímu řekl. Nicméně v létě jsem s ním opravdu poprvé jel a bylo to úžasné. Setkal jsem se tam s výjimečnými lidmi a umělci, kterých si od té doby velmi vážím a se kterými mě také pojí osobní přátelství. Díky jejich zkušenostem jsem si také zprostředkovaně přiblížil mimořádnou osobnost Zdeňka Sýkory, jeho vztah ke krajině Loun, jeho pokoru před přírodními motivy apod. Jinými slovy, do Počedělic a do Loun jezdím od té doby pravidelně a rád, přestože se mi nikdy nechce balit a stěhovat všechny ty barvy do auta a potom se vystavovat „diskomfortu" bzučících much, štěbetajících ptáků a rozmarům počasí pod širým nebem.

Vladimír Drápal: Máš pocit, že krajina kolem Počedělic, potažmo Loun se nějak liší od Tvých „dalších" krajin? A které to ponejvíce jsou?

Tomáš Plesl: Mě hodně formovala a formuje krajina Jizerských hor a podhůří Krkonoš. Narodil jsem se v Jablonci nad Nisou, což je architektonicky velmi zajímavé město, které je doslova „vrostlé" do okolních lesů. Setkání s krajinou kolem Loun bylo pro mě určitým zjevením. Ne, že bych před tím ve Středohoří nikdy nebyl, ale něco jiného je jenom krajinou projíždět a letmo navštívit Louny a něco jiného je strávit tam plnohodnotný týden a ponořit se do studia této krajiny. Mám pocit, že stále odkrývám geologické a kulturní vrstvy, které jsou zdá se, nevyčerpatelné.

Ano, krajina je moje silné téma, ve kterém mohu zřejmě nejpřesvědčivěji vyjádřit své emoce a vztah k životu. Mám velmi rád Itálii a často jsem Italskou krajinu maloval, maluji však i jiné typy krajin. Někdy si připadám jako severský poutník, kterému jsou jižní krajiny odepřeny, přestože po nich instinktivně neustále touží. Dílo Caspara Davida Friedricha je mi v tomto ohledu asi nejbližší.

Současný stav světa mě trochu odnaučil plánovat, a tak se snažím žít a pracovat v přítomnosti a nevytvářet si moc představy (ani umělecké) směrem k budoucnosti. To, co v tuto chvíli mám, je mi k dispozici to a to mi také náleží. Někdy má člověk – umělec k dispozici lepší karty, někdy horší, ale i horšími kartami se dá sehrát slušná partie.