Výstavy
Objevy Jiřího Koláře
Jiří Machalický
……….V uměleckém životopise Jiřího Koláře možná Louny hrají jen marginální roli, ačkoli sem zejména v šedesátých letech občas zavítal na návštěvu svých tehdejších přátel – Zdeňka Sýkory, Vladislava Mirvalda, Emila Juliše, Josefa Hlaváčka, Jana Sekery, se kterými se však mnohem častěji setkával v Praze, zejména u stolu v kavárně Slavia. Jejich vzájemné přátelství, obdiv a nadšení byly jistě důvodem, proč v roce 1964 tehdejší Městská galerie v Lounech uspořádala výstavu nazvanou poeticky Koláže Jiřího Koláře. Malý katalog obsahoval text Josefa Hlaváčka a Adolfa Hoffmeistera a báseň Emila Juliše. Pro kulturní dějiny Loun měla však tato událost velký význam, neboť dar Jiřího Koláře – soubor koláží z výstavy – byl podnětem ke zrodu Galerie Benedikta Rejta. Ta se pak pod vedením jejího ředitele (a předního znalce díla Jiřího Koláře) Jana Sekery na dlouhou dobu stala významnou institucí svými pozoruhodnými sbírkami experimentálního umění i vyhraněným výstavním programem.
Jiří Kolář se začal koláži věnovat už ve třicátých letech, měl také výstavu v divadle D 37, kde E. F. Burian umožňoval mladým progresivním umělcům, aby tam prezentovali své současné práce. Pak se však v tomto směru v době Skupiny 42 téměř odmlčel, i když se přece jen občas k vizuálnímu projevu vracel. Byl totiž ostatními členy tohoto dnes slavného seskupení uznáván hlavně jako básník. To byl jeden z důvodů, který jeho výtvarný projev na čas potlačil a odsunul do pozadí. Jeho celková tvorba (básnická i výtvarná) má mimořádnou vnitřní logiku, od čtyřicátých let se v podstatě již připravoval její příští vývoj. Ten vyšel z autorova způsobu vystižení a ztvárnění současnosti, minulosti a vlastně i budoucnosti. Šlo v podstatě o formu deníku, který mohl mít nejrůznější podoby.
Období čtyřicátých let bylo do značné míry rozhodující, tehdy Kolář sbíral materiál reflektující jeho vztah k městu, k historii i novým technickým či vědeckým objevům. Právě tehdy se ukázala jeho mimořádná otevřenost, s níž dokázal vnímat svět v celé jeho rozmanitosti. Zároveň se rodil jeho výtvarný názor, v němž se v přeneseném smyslu uplatnily některé literární principy, například volné prolínání témat, rytmus řazení slov a vět, skladba veršů apod.
V raných konfrontážích a raportážích se spojují motivy z časopiseckých, většinou černobílých reprodukcí nebo xylografií. Do nich se promítají určité souvislosti, které nejsou na první pohled zřejmé a také si je každý může vyložit jinak. Jde o různé významy slov, o rozmanité výklady pojmů. Důležitý je i princip tzv. nalezených koláží, v nichž se určité prvky z různých důvodů spojily. Jiří Kolář pak povýšil kompozici, zamýšlenou původně třeba jen jako běžnou časopiseckou ilustraci, na umělecké dílo. Pokoušel se o vystižení příběhů prostřednictvím obrazů vytržených z jiných vztahů, o proměnu měřítek, o vyjádření souvislosti mezi uměleckým projevem a etikou. Přiměl nás ke sledování svého osobitého způsobu myšlení a zároveň k rozvíjení našich představ, vycházejících z jeho vnímání a interpretace skutečnosti. Od raportáží a konfrontáží, které mu umožnily zachytit rytmus poezie vizuální formou, byl už jen krůček k novým metodám.
Svébytné techniky po létech experimentů a sbírání materiálů plně rozvinul na konci padesátých a počátku šedesátých let. Tehdy přišel na své základní a zároveň nejtypičtější postupy, v nichž se slovo a písmo proměnily v souvislosti se soudobým mezinárodním vývojem na výtvarný prostředek. Prolínaly se v nich různé časy nebo dokonce epochy a rozmanitá prostředí. Ve své konkrétní či evidentní poezii zrušil původní úlohu písma a slova, které se, jak sám říkal, v určitém období rozpadlo. Ztratilo totiž svou sdělnost a pravdivost, protože bylo až příliš zneužívané. Zato získalo novou úlohu výtvarného znaku, který již vůbec nebyl závislý na původním významu.
Jedním z umělcových raných objevů konce padesátých let se stala muchláž, v níž zmačkáním obrazů (xylografií, reprodukcí, map apod.) deformoval původní motivy, abychom je mohli vnímat v nových dimenzích, z nezvyklých úhlů pohledu. Rozvíjel jich celé série, proměňující původní témata, která nás najednou oslovila v jasném vztahu k dnešku. Jinou důležitou technikou se stala roláž, která vznikala rozřezáním reprodukcí na proužky nebo případně čtverečky. Ty pak autor podle předem zvolených pravidel přeskupoval a sestavoval do nových kompozic. Někdy použil prvky z jedné, jindy z více reprodukcí. Spojil například dva obrazy z různých epoch, čímž se střídáním proužků z jednoho i druhého motivu začaly prolínat zdánlivě neslučitelné světy. Jindy se proužky vertikálně posouvaly nebo se řadily do kruhu. Když se nad nimi zamyslíme, tak si znovu uvědomíme, jak všechno souvisí se vším, jak jedno období navazuje na druhé ve všech oblastech lidské činnosti od přírodních a humanitních věd až po společenské vztahy. Jinou důležitou technikou, v níž se prostupovala rozdílná prostředí, byla proláž. Její princip spočívá v tom, že se jeden motiv (jak už název napovídá) prolínal s jiným, že se obraz otevřel do dalšího prostoru, že se setkaly zcela odlišné světy a významové roviny.
Mimořádně zajímavá, ale jen krátce užívaná, byla technika stratifie. Její podstatou bylo slepování barevných papírů a jejich prořezávání skalpelem. Tím se odhalovaly spodní vrstvy a vznikaly obrazy připomínající toky energií. Jsou velmi blízké soudobému proudu informelu, který tak získal novou a zcela svébytnou dimenzi. Mimořádnou úlohu hraje ve vývoji Kolářova díla chiasmáž, v níž se objevily nové možnosti písma. Autor trhal stránky starých i nových knih tištěných v různých jazycích a rozmanitými druhy písem a typy liter. V tomto smyslu užíval i rukopisy, notové záznamy, zeměpisné, historické či hvězdné mapy, vzory látek, znaky šachových figurek. Opět vymýšlel různá pravidla, podle nichž natrhané papírky řadil. Většinou vytvářel celou kompozici takřka v jednom kuse během několika dnů, aby neporušil započatý rytmus. Někdy písmové struktury spojoval s reliéfy abstraktních či reálných tvarů. V umělcově díle nechybí ani klasické koláže, v nichž využil svou mimořádnou literární i obrazovou představivost. Někdy v nich motivy zdvojil či znásobil, aby zdůraznil jejich účinek. Antikoláže vytvářel zmizením základních motivů z reprodukcí známých obrazů. Například z Rousseauova autoportrétu, který je v pražské Národní galerii, vyňal právě malířovu postavu, která se jakoby vznáší prostorem. Tak donutil diváka k zamyšlení, k nezvyklému způsobu vnímání reality. Působivé jsou rozepínací koláže, v nichž látka se zipem zčásti zakrývá roláž. Velmi krásná a nápaditá je také řada kolážovaných objektů, rovněž již z šedesátých a počátku sedmdesátých let, například jablka různých velikostí, sošky či předměty polepané chiasmáží (obří houslová kobylka kolážovaná písmem, glóbus s notovými osnovami, …).
Smysl pro ironii a osobitý humor vyjadřuje ojedinělá série transparentů, která vznikla v polovině šedesátých let. Stala se odpovědí na výtku oficiálních míst, že Kolářovo umění není angažované. Reagoval v nich na prvomájové průvody a další oficiální slavnosti, s lehkým sarkasmem pořádal jejich skladbu z látek, koláží a intimního prádla. K nim se významově vážou závěsy, v nichž se uplatňují například staré kuchyňské výšivky s rozmanitými nápisy (Cikánko ty krásná, Každá láska kvete jinak apod.). Technické postupy často různě kombinoval. Například koláž nebo roláž s chiasmáží, strojopis s koláží apod.
Na kolářovské sbírce Jana a Medy Mládkových, která byla věnována hlavnímu městu Praze a zůstává v užívání Muzea Kampa, je pozoruhodný její mimořádný rozsah a také soustředění na důležitá období čtyřicátých až sedmdesátých let s určitým přesahem do dalšího desetiletí. Tehdy totiž umělcův názor krystalizoval a zvolna se stával důležitou a originální součástí evropského současného umění. Později Jiří Kolář své nápady do důsledků rozvíjel a obohacoval dalšími objevy a technikami, ale základ již byl dán a směr vývoje v podstatě určen. Kolekce tedy neobsahuje takřka nic z pozdějšího pařížského období nebo z poslední periody, kdy se opět zdržoval čím dál častěji v Praze, ale přesto je značně kompaktní. Patří k autorovým nejvýznamnějším souborům nejen u nás, ale i v zahraničí. Byla již mnohokrát představena doma (Praha, Havlíčkův Brod, Svitavy, …) i v cizině (Helsinky, Moskva, Krakov, …) a vždy vzbuzovala zasloužený obdiv.
Úvodní řeč kurátora výstavy JIŘÍ KOLÁŘ JINÉ SVĚTY pana Jiřího Machalického - vernisáž výstavy 3. 2. 2014
Vážení hosté,
rád bych Vá řekl něco ke koncepci výstavy Jiřího Koláře a také o důvodu, proč ji uskutečnit v Lounech. Ty jsou pro něj důležité proto, že se tu konala jeho po mnoha letech první výstava koláží. A onmá zase pro město význam v tom, že jeho dar koláží byl podnětem ke zrodu Galerie Benedikta Rejta. Ta se pak pod vedením jejího ředitele Jana Sekery na dlouhou dobu stala významnou institucí svými pozoruhodnými sbírkami experimentálního umění i svým výstavním programem.
Jiří Kolář se začal koláži věnovat už ve třicátých letech, měl také výstavu v divadle D 37, kde E. F. Burian umožňoval mladým progresivním umělcům, aby tu prezentovali své současné práce. Pak se však v tomto směru v době Skupiny 42 téměř odmlčel, i když se přece jen občas k vizuálnímu projevu vracel. Byl totiž ostatními členy tohoto dnes slavného seskupení uznáván hlavně jako básník. To byl jeden z důvodů, který jeho výtvarný projev na čas potlačil a odsunul do pozadí. Jeho básnická i vizuální tvorba má mimořádnou vnitřní logiku, od čtyřicátých let se v podstatě již připravoval celý přístí vývoj.
Období čtyřicátých let bylo do značné míry rozhodující, tehdy Kolář sbíral materiál, představující jeho vztah k městu, k historii i novým technickým či vědeckým objevům. Právě tehdy se ukázala jeho otevřenost, s níž dokázal vnímat svět v jeho rozmanitosti. Zároveň se rodil jeho výtvarný názor, v němž se uplatnily některé literární principy, například volné prolínání témat, rytmus řazení slov a vět nebo skladba veršů.
V raných konfrontážích a raportážích uplatňují motivy z časopiseckých, většinou černobílých reprodukcí nebo xylografií. Do nich se promítají určité souvislosti, které nejsou na první pohled zřejmé a také si je každý může vyložit jinak. Jde o různé významy slov, o rozmanité výklady pojmů. Důležitý je i princip nalezených koláží, v nichž se určité prvky z různých důvodů spojily. Jiří Kolář pak povýšil kompozici, zamýšlenou původně třeba jen jako běžnou časopiseckou ilustraci, na umělecké dílo. Pokoušel se o vystižení příběhů prostřednictvím obrazů vytržených z jiných vztahů, o proměnu měřítek, o vyjádření souvislosti mezi uměleckým projevem a etikou. Od raportáží a konfrontáží, které mu umožnily zachytit rytmus poezie vizuální formou, byl už jen krůček k novým metodám..
Osobité techniky po létech experimentů a sbírání materiálů plně rozvinul na konci padesátých a počátku šedesátých let. Tehdy přišel na své základní a zároveň nejtypičtější postupy. Jedním z raných objevů konce padesátých let se stala muchláž, v níž se zmačkáním obrazů (xylografií, reprodukcí, map apod. ) deformovaly původní motivy, abychom je mohli vnímat v nových dimenzích, z nezvyklých úhlů pohledu. Rozvíjely se jich celé série, proměňující původní témata, která nás najednou oslovila v jasném vztahu k dnešku. Jinou důležitou technikou se stala roláž, která vznikala rozřezáním reprodukcí na proužky nebo případně čtverečky. Ty pak autor podle určitých pravidel přeskupoval a sestavoval do nových kompozic. Někdy použil prvky z jedné, jindy z více reprodukcí. Spojil například dva obrazy z různých epoch, čímž se střídáním proužků z jednoho i druhého motivu začaly prolínat zdánlivě neslučitelné světy. Jindy se proužky vertikálně posouvaly nebo se řadily do kruhu. Znovu si uvědomíme, jak všechno souvisí se vším, jak jedno období navazuje na druhé ve všech oblastech lidské činnosti od přírodních a humanitních věd až po společenské vztahy. Jinou důležitou technikou, v níž se prostupovala rozdílná prostředí, byla proláž. Její princip spočívá v tom, že jeden motiv prolínal jiný, že se obraz otevřel do dalšího prostoru, že se setkaly zcela odlišné významové roviny.
Mimořádně zajímavá, ale jen krátce užívaná, byla technika stratifie. Její podstatou bylo slepování barevných papírů a jejich prořezávání skalpelem. Tím se odhalovaly spodní vrstvy a vznikaly obrazy připomínající toky energií. Jsou velmi blízké soudobému proudu informelu, který tak získal novou a zcela svébytnou dimenzi. Techniku však na rozdíl od dalších používal jen krátké období, dospěl k závěru, že nemá další vývojové možnosti. Mimořádnou úlohu hraje ve vývoji Kolářova díla chiasmáž, v níž se objevily nové možnosti písma. Autor trhal stránky starých i nových knih tištěných v různých jazycích a rozmanitými druhy písem a typy liter. V tomto smyslu užíval i rukopisy, notové záznamy, zeměpisné, historické či hvězdné mapy, vzory látek, znaky šachových figurek. Opět vymýšlel různá pravidla, podle nichž natrhané papírky řadil. Většinou vytvářel celou kompozici takřka v jednom kuse během několika dnů, aby neporušil započatý rytmus. Někdy písmové struktury spojoval s reliéfy abstraktních či reálných tvarů. V umělcově díle nechybí ani klasické koláže, v nichž využil svou mimořádnou literární i obrazovou představivost. Někdy motivy v kolážích zdvojil či znásobil, aby zdůraznil jejich účinek. Antikoláže vytvářel zmizením základních motivů z reprodukcí známých obrazů. Například z Rousseauova autoportrétu, který je v pražské Národní galerii, vyňal právě malířovu postavu, která se jakoby vznáší prostorem. Tak donutil diváka k zamyšlení, k nezvyklému způsobu vnímání reality. Velmi krásná a nápaditá je také řada kolážovaných objektů, rovněž již z šedesátých a počátku sedmdesátých let. Zajímavá jsou jablka různých vellikostí, sošky či předměty polepené chiasmáží. Technické postupy často různě kombinoval. Například koláž, roláž či muchláž s chiasmáží.
Na kolářovské sbírce Jana a Medy Mládkových, která byla věnována hlavnímu městu Praze a zůstává v užívání Muzea Kampa, je pozoruhodný její mimořádný rozsah a také soustředění na důležitá období čtyřicátých až sedmdesátých let s určitým přesahem do dalšího desetiletí. Tehdy totiž umělcův názor krystalizoval a zvolna se stával důležitou a originální součástí evropského současného umění. Později Jiří Kolář své nápady do důsledků rozvíjel a obohacoval dalšími objevy a technikami, ale základ již byl dán a směr vývoje v podstatě určen. Kolekce tedy neobsahuje takřka nic z pozdějšího pařížského období nebo z poslední periody, kdy se opět zdržoval čím dál častěji v Praze, ale přesto je značně kompaktní. Patří k autorovým nejvýznamnějším souborům nejen u nás, ale i v zahraničí. Byla již mnohokrát představena doma i v cizině. Koncepci výstavy významně obohatila také zápůjčka ze sbírky Miroslava Velfla, která se rovněž soustřeďuje na rané období, ale přináší jiný typ experimentů, pocházející také z období, kdy se umělcovy metody rodily a kdy se formoval jeho výtvarný projev.
Jiří Machalický
Jiří Kolář
životopisná data
1914 narodil se 24. září v Protivíně
1929–1942 vyučil se truhlářem, vystřídal několik zaměstnání
1934 pod vlivem surrealismu psal básně a vytvářel první koláže
1937 první samostatná výstava koláží v pražském Mozarteu
1941 vyšla jeho sbírka Křestný list
1941–1944 psal Ódy a variace
1942 stal se spoluzakladatelem Skupiny 42 • překlady angloamerické literatury
1944–1945 psal sbírku Limb a jiné básně
1945 po skončení války odešel z Kladna do Prahy • napsal Sedm kantát • stal se redaktorem nakladatelství Družstvo Dílo
1946–1947 cesta do Paříže • napsal Roky v dnech a Dny v roce
1949 sňatek s Bělou Helclovou
1949-1952 psal sbírku Očitý svědek • první obrazové interpretace • dokončil knihu Prométheova játra • vrátil se ke kolážím (konfrontáže, raportáže, příběhy, antianatomie, nalezené koláže)
1953 byl devět měsíců ve vyšetřovací vazbě, odsouzen na rok, posléze amnestován
1954 začal psát knihu Vršovický Ezop
1956–1957 psal knihy Mistr Sun o básnickém umění a Nový Epiktet
1958–1961 rozešel se s verbální poezií • napsal Básně ticha • počátky vizuální evidentní poezie • začátkem 60. let objevoval své základní kolážové metody: roláž, proláž, chiasmáž, muchláž, dekoláž, ventiláž, stratifii
1963 první samostatná výstava v zahraničí – Londýn • byl spoluzakladatelem skupiny Křižovatka
1965–1966 první Vzorníky
1967 první kolážový týdeník
1968 na Dokumentě v Kasselu vystavoval Týdeník 68 • výstava v Galerii Václava Špály • v nakladatelství DuMont mu vyšla první monografie (M. Lamač, D. Mahlow)
1969 cena na bienále v Sao Paulu
1970 rozmetána sazba Očitého svědka, Prométheových jater, Básní ticha, Roků v dnech a Dnů v roce, zkonfiskována monografie Miroslava Lamače
1971–1974 udělení ceny Gottfrieda Herdera na Vídeňské univerzitě • Pocta Baudelairovi • cesty po Evropě, Sovětském svazu, Brazílii
1975 cesta do USA na svou první výstavu v Guggenheimově muzeu v New Yorku
1976 leporelo Kafkova Praha
1977 podepsal Chartu 77
1979 druhá výstava v Guggenheimově muzeu v New Yorku • cesta do Berlína – roční stipendium německé akademické výměnné služby • v Norimberku mu vyšla velká monografie
1980 příchod do Paříže • cyklus koláží Ornitologie moderního umění
1981 cyklus koláží Pocta Mlle Rivierové • cyklus Smysly • založení Revue K • Galerie Maeght vystavila jeho koláže v Paříži • Gruppo Editoriale Fabbri vydalo jeho monografii
1982 deníkový cyklus 101 dní v roce • zamítnuta žádost o prodloužení pobytu ve Francii • v nepřítomnosti odsouzen na rok vězení a ke ztrátě majetku
1983 dokončil Slovník metod • druhá výstava v Galerii Maeght • v mnichovském nakladatelství Arkýř vyšel Očitý svědek
1984 získal francouzské občanství • nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem vydalo Odpovědi s kolážemi Kafkova Praha • cyklus Triumf Baudelairův • Nakladatelství Sixty-Eight Publishers vydalo Prométheova játra • Guggenheimovo muzeum uspořádalo jeho třetí výstavu
1986 cyklus malovaných koláží • cyklus Mlle Rivierová • třetí výstava v Galerii Maeght v Paříži
1987 začátek vydrolených, vymytých, smirkovaných, defektních koláží • francouzská reedice monografie z nakladatelství Fabbri v edici Revue K
22. září 1989 večer k 75. narozeninám v pražském Mánesu
1990 (v červnu) první cesta do Prahy • Čestné občanství hl. m. Prahy
1991 prezident republiky mu udělil Řád T. G. Masaryka • cyklus Apollinaria • Cena Jaroslava Seiferta
1999 návrat do Prahy • Cena Hanse Theo Richtera od saské Akademie umění v Drážďanech • výstava v Národní galerii v Praze, Veletržním paláci • Nakladatelství Gallery v Praze vydalo monografii Příběhy Jiřího Koláře (J. Hlaváček, V. Karfík, J. Rous, J. Machalický) a česky Slovník metod
2002 Jiří Kolář zemřel 11. srpna v Praze
2003 výstava v Amos Anderson Art Museum v Helsinkách
2007 výstava v Muzeu moderního umění v Moskvě
2012 výstava v Krakově
2013 výstava v Ostdeutsche Galerie v Regensburgu