Probíhající výstava

6.5.2025 - 27.7.2025
ZDENĚK VINTRICH - DIALOG S BARVOU

Výstava umělce, který se po dlouholeté pauze vrátil k malování a za několik posledních let dosáhl pozoruhodné úrovně i svébytného autorského rukopisu.
Vystaveny budou aktuální práce z poslední doby a název výstavy charakterizuje jeho současnou tvorbu: abstraktní krajiny se pohybují na pomezí emotivní automatické malby a zaznamenávání barevných stop v prostoru, krajině, kosmu, kde barvy žijí svým vlastním životem: "Poslední dva roky jsem maloval převážně v plenéru. Inspirován krajinou kolem vznikaly obrazy plné barev, tvarů a linek, kde nezastupitelnou roli hraje sama příroda."

Rozhovor Vladimíra Drápala se Zdeňkem Vintrichem, duben 2025: 

Vím, že jsi dřív maloval, ale pak jsi měl poměrně dlouholetou pauzu. Cože ses k malování opět vrátil?

Já jsem vlastně nepřestal, jen jsem v devadesátých letech malování vyměnil za jinou kreativní činnost, což byla reklamní grafika, tiskový design. Následně jsem převzal vedení reklamní agentury a tiskárny. To už ale žádná kreativita nebyla. Takže návrat k malování byl další krok, jak se vrátit k vlastní tvorbě. A možná i k sobě samému.

Tvůj rukopis je celkem rozeznatelný, přišlo to „samo", nebo ses k němu musel „propracovat"?

Asi nic nejde samo. Pro mě není cílem mého snažení rukopis, chci si zachovat svobodu tvorby, což pro mě znamená nebýt svázán motivem, technikou malby a v posledku ani rukopisem. Baví mě stálé hledání vlastní estetiky a nebát se experimentu. To ovšem obnáší mnoho slepých uliček a odboček. Při zpětném pohledu je zajímavé, že v raných malbách se objevují některé prvky, které nacházím i nové tvorbě. Každopádně bych to nenazval rukopis, ale asi spíš „můj úhel pohledu".

Tvojí doménou je abstrakce, co tě nejvíce inspiruje?

V osmdesátých letech jsem začínal realistickou malbou, ale zjistil jsem, že pro můj způsob práce je příliš svazující. Abstrakce je pro mě možnost, jak být absolutně volný a nesvázaný motivem. A inspirace? Často nad tím přemýšlím, kde se to bere. Je to velmi rozmanité, většinou je to nějaký vizuální vjem, a to může být cokoliv. Detail, barva, struktura v krajině, atmosféra, květiny, kameny, mechy, kůra na stromě, nebo stíny, které vrhají stromy na rozkvetlou zahradu, vodní hladina ... to všechno je inspirativní. Ideálně se snažím vybrat z těchto zážitku to podstatné a malovat to. Vznikne tak obraz, u kterého si divák může vytvořit vlastní příběh, a to je úžasná magie umění. V tomto směru jsou tyto obrazy jedinečné, proto název „Dialog s barvou".

Používáš při malování různé techniky, nebo je to stále stejný proces?

Experiment a kombinovaná technika je pro mojí práci důležitá a nebojím se říct, že zásadní. Při tvorbě používám mnoho vrstev, a i když nejsou někdy vidět, jsou důležité jako základy u domu. Při tvorbě používám všechno možné, co mi pomůže dostat se k výsledku. Kromě všech možných barev a nástrojů, jako jsou štětce, špachtle, dřevěné nástroje využívám také terén, kůru stromů, ale i počasí jako déšť a mráz.

Vím, že jsi z atelieru postupně přešel do plenéru. Co tě k této změně vedlo a jak se to odrazilo v tvé tvorbě?

Velký impuls bylo pozvání na sympozium Sýkorovy Počedělice, kde jsem dostal šanci tvořit v plenéru s ostatními skvělými výtvarníky. První malování v Počedělicích mělo pro mou budoucí tvorbu zásadní vliv, a to z několika důvodů. V přírodě na člověka působí nesmírné množství podnětů a technických problémů, to přináší hodně emocí od euforie až k frustraci. Vzpomínám si na moje první malování v Počedělicích. Vybral jsem si místo, kde pálilo slunce celý den, a po dvou hodinách jsem byl úplně na dně. Prostě nic nešlo, jak jsem si představoval. Vedro, plátno mi atakoval hmyz, barva rychle schnula na slunci, byl to silný adrenalin. Nakonec z toho trápení vznikl obraz, který byl vystaven v Galerii Benedikta Rejta. S přibývajícími zkušenosti jsem přišel na to, že si musím udělat z přírody spolutvůrce, a když to všechno vyjde, je nádhera. Začal jsem to mít rád.

Jsi z Loun, cítíš nějakou větší „odpovědnost" vzhledem k výtvarné tradici, kterou naše město má?

Asi bych to nenazval „odpovědnost", ale každopádně ovlivněn jsem. Ostatně, když vyrůstáš v městě proslulém umělci, kteří právě třeba v abstrakci či hledání nových cest byli výjimeční, nemůže tě to neovlivnit, ale také toužíš jít svou vlastní cestou.

Ostatně Galerie města Loun vlastně vznikla z podobných důvodů. Co zajímavého na výstavě aktuálně uvidíme?

Velká část výstavy je sestavena z abstraktních obrazů vytvořených v plenéru během zimy 2024-2025 na sněhu a v mrazech pod -7°C. Při malbě jsem se snažil vzdát se kontroly nad tvorbou a tvořit bez myšlenek na výsledek. Vnikly tak obrazy barevných skvrn a čar, kde určitou roli sehrála intuice, náhoda, použitý materiál, nálada počasí. Výstavu jsme také doplnili o abstraktní krajiny inspirované okolní přírodou.