Historie výstav

Tomáš Plesl (1974) patří k pravidelným účastníkům malířského sympozia v nedalekých Počedělicích, však jeho výtvarnou doménou je také malba krajiny.
Jádro jeho obrazů tvoří složitá struktura, uplatňují se tu linie, vrstvení, vystupující textura, intenzivní barevnost a svoboda malířského gesta. Tajemství jeho obrazů je ukryto za tučnými a pastózními tahy štětce, kterými abstrahuje a zjednodušuje jejich formu. Pleslovy obrazy tak nechávají prostor pro vlastní fantazii, a zároveň nabízejí intimní vhled do jeho emocionální krajiny.
Ve své tvorbě se nechává intuitivně vést inspirací konkrétního okamžiku a nadšením z fyzické účasti na tvůrčím procesu. Jeho obrazy pak vynikají intenzivní barevností a expresivní texturou. Výstavu v Galerii města Loun tvoří z podstatné části obrazy, které vznikaly v Počedělicích a jejich nedalekém okolí; zachycují tak krajinu Českého středohoří, kterou Plesl podává s obzvláštní energií a mimořádným napětím.

K významnému životnímu jubileu akademického malíře a našeho souseda Rostislava Nováka jsme připravili výstavu, kde uvidíte práce z poslední doby, ale zároveň také jeho obrazy z let sedmdesátých a osmdesátých, kdy byl výrazně ovlivněn expresivní malbou a informelem, kterým reagoval na dobu nemožnosti a zákazů.
Celou jeho tvorbou se prolíná autorův zájem o vztah mezi vědou a spiritualitou, mezi viděným a cítěným, mezi realitou tady/teď a představou mimo čas a prostor.
V abstraktních velkoformátových obrazech autor často používá netradiční malířské postupy a kombinuje různé techniky ve snaze najít přesvědčivé vyjádření univerzálního výtvarného jazyka a zároveň pevného bodu ve vesmíru.

Jaroslav Čása (narozen 9. 12. 1953 v Lounech) patří k lidem, kteří v rodném městě zanechali otisk v mnoha různých světech. Za svůj život byl učitelem na gymnáziu, zakladatelem baseballového oddílu, revolucionářem, starostou, kastelánem na Rožmberku, ale po čtvrtstoletí se vrátil zpět a souběžně s tímto návratem dobudoval atelier, aby, jak sám říká, se stal v důchodu malířem na plný výtvarný úvazek. Nutno podotknout, že k tomu má všechny předpoklady; pod vedením Vladislava Mirvalda a Zdeňka Sýkory v mládí získal výtvarné základy natolik pevné, aby na nich mohl svou malbu stavět po celý život.Předčasně zesnulý kunsthistorik, pedagog a Louňan Zbyněk Sedláček v katalogu k výstavě Lounské krajinářské školy, kde byli představitelé tohoto, dnes již takřka legendárního výtvarného kroužku, představeni v lounském Oblastním muzeu poprvé společně (a kde nechyběly ani Čásovy obrazy), v roce 1991 napsal: „Zmíněná trojice tří malířů (Zdeněk Sýkora, Vladislav Mirvald, Kamil Linhart) vytvořila tvůrčí ohnisko, které svou radiací usměrnilo tvorbu dalších lounských malířů. Každý z nich rozvinul vlastní charakteristické postupy a sklony směřující více k expresivitě, nebo naopak k lyrizaci, zachovávají však společnou tendenci konstruovat obraz ve formě zdůrazněného znaku reality."Při přípravě této výstavy jsem se snažil vybírat z obou charakteristik, které Zbyněk zmiňuje, jak nespoutanou a opulentní abstrakci, tak i plátna, v kterých je reálná krajina základním motivem obrazu. Symbolické na Čásově tvorbě je, že se obě polohy nevylučují, naopak doplňují a vytvářejí komplexní obraz malíře, který se svojí tvorbou vztahuje nejen k viděnému a zaznamenanému, ale i k hloubce lidského bytí. Ze všech obrazů Jaroslava Čásy je cítit temperament, příval barevné energie, rytmus, svobodomyslnost, magie okamžiku. Možná nevystavuje tak často jako řada jeho kolegů, ale o to více je z jeho díla cítit bezprostřednost, absence kalkulu a prožitek okamžiku, kdy středobodem je výsledek a ne to, co obrazu řekne divák. Jaroslav je nesporným důkazem pravdivosti malířského bonmotu, že nemaluje to, co je, ale je to, co maluje.Barevnou emoci a divokou představivost se snaží na plátno přenášet v rychlých gestech co nejrychleji, v řádu minut a pokud se malba hned od začátku rozvine nadějně, bílé plátno rychle mizí pod přívalem dalších barev a rozmanitých technik. Aby výsledek násobil a přiblížil se synchronicitě a hrubozrnnosti krajiny, ať už viděné před sebou „in natura", a/nebo vnitřním zrakem, používá velkou škálu výtvarných pomůcek, nejen štětce a olejové či akrylové barvy, ale i špachtle, spreje, rastry, pastely, stěrky, přírodniny.Instalace v Galerii města Loun je jeho dosud největší výstavou a jsem přesvědčen, že navzdory různorodosti vystavených pláten je jejich nepochybným svorníkem radost z krajiny, oslava života a opojení z malby.A co víc bychom od malíře měli vlastně chtít?
Vladimír Drápal

Lounská rodačka Monika Immrová vystavuje svoje práce a zároveň představuje dílo svých blízkých přátel, Elsi a Františka Kynclových. František Kyncl (1934–2011) patří mezi významné představitele českého konstruktivismu druhé poloviny 20. století, Elsi Kyncl (1930) vytváří kresby, malby, grafiky na pomezí reality a abstrakce, které korespondují s jejím životním zájmem, velkolepou, stále se měnící zahradou. Výstava Kyncl – Kyncl – Immrová tak ukáže jejich vzájemné propojení a souvislosti.

Výstava v Galerii města Loun představuje výběr z obrazů Václava Maliny zhruba za poslední desetiletí. Krajní póly tvoří geometrické obrazy, doplněné souborem pastelových studií, a symbolistní krajiny s postavami. Zvláštní pozornost je na výstavě věnována obrazům, které vznikaly v rámci pobytů v Počedělicích, kde se autor od počátku účastní výtvarného sympozia, nebo jako vzpomínky na ně. Najdeme zde několikrát motivy řeky Ohře, krajiny kolem Loun a samozřejmě Středohoří.

Výstava výtvarníka, jehož atypická tvorba přes jeho solitérství získává stále větší oblibu a uznání jak u milovníků výtvarného umění, tak i odborné kritiky. Název Za obrazem je zvolen záměrně, neboť práce tohoto umělce skutečně svou imaginací a otevřeností zve dál než jen k obvyklému "líbí/nelíbí". Výstava je součástí společného projektu s Galerií Benedikta Rejta na téma Voda.

Miroslav Mužík. Kolorista, fauvista, expresionista. Malíř krajin a milovník tvorby v plenéru - zejména Českého středohoří. 

Výstava, pořádaná ke 100 letům od narození Vladislava Mirvalda, se zaměří na krajinu, která začíná být trochu ve stínu Mirvaldových geometrických kompozic, ačkoli s krajinou – po boku svých vrstevníků Zdeňka Sýkory a Kamila Linharta – právě začínal a tvoří neméně podstatnou složku jeho díla. Jádro expozice tvoří obrazy ze soukromých sbírek, z nichž řada je vystavena poprvé. 

V rámci tradice na letní termíny připravujeme vždy představení účastníků Sýkorových Počedělic, tedy sympozia výtvarníků, kteří malují v okolí Loun či na břehu Ohře. Tentokráte jsme pro vás vybrali sympatickou manželskou dvojici Evu a Radima Vejvodovy, kteří od samého počátku malují krajinu kolem Orasic.

U příležitosti sta let od narození významného lounského pedagoga, filozofa a umělce Kamila Linharta pořádá Galerie města Loun výstavu jeho výtvarných prací. Ta je koncipována, podobně jako před dvěma lety výstava Vladislava Mirvalda, z " domácích sbírek", tedy z obrazů, které mají doma soukromí majitelé a sběratelé. Podařilo se nám sehnat více než 50 obrazů, kreseb a grafik z rozmezí let 1953 - 2000, lze tedy hovořit o skutečném průřezu Linhartovým dílem.