Výstavy
Úterý 13. 11. v 18.00 hod. - vernisáž výstavy akademického malíře Rostislava Nováka
Vstup volný
Na konci šedesátých a počátkem sedmdesátých let 20. století se na české výtvarné scéně objevila nová výrazná generace umělců: malířů a sochařů, vesměs absolventů Akademie výtvarných umění v Praze a pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Jejich uměleckým krédem bylo navzdory době, tehdejšímu období normalizace, pokračovat v obrodném procesu v umění započatém u nás v letech šedesátých s cílem opětovného spojení se současným uměním světovým. Připomeňme, že aktuálním výtvarným směrem byl tehdy informel: proud abstraktního umění, jenž do role sdělného prostředku pozdvihl sémantiku struktur. Obsahem nepředmětných výtvarných kompozic přestala být skutečnost „před sebou“. Prostřednictvím organizace plochy, prostoru a hmoty umělci vyjadřovali své vnitřní pocity a stavy mysli. Jak se v čase proměňovalo společenské vědomí, postupně se měnil i vnější vid abstraktních obrazů. Od tmavých struktur asfaltových tónů, se silným existencionálním podtextem, nastal přechod k monochromatickým kompozicím šedavých a jemně barevných tónů. Jako výraz otevřenosti k prostoru a novým idejím počíná hrát výrazovou roli i bílá barva. Téměř současně vzniká i tak zvaná nová figurace, rehabilitující předmětnost a artikulující figuru člověka jako ústřední téma vidění a prožívání světa. Jedním z nepřehlédnutelných umělců zmíněného generačního nástupu tehdejší střední generace, byl i Rostislav Novák (nar. 1942), absolvující AVU (ateliér prof. A. Paderlíka) v roce 1966.
Bohaté malířské dílo Rostislava Nováka odráží v jistém slova smyslu postavení svého tvůrce jako určitého solitéra, autora stojícího mimo vzniklá generační seskupení, představovaná nejznáměji například Skupinou šesti (Václav Bláha, Vladimír Novák, Ivan Ouhel, Petr Pavlík, Michael Rittstein, Jiří Sozanský) či již mezigeneračním Sdružením 12/15. Svoji roli v tom jistě sehrálo i Novákovo brzké pedagogické působení (od 1971 byl asistentem prof. A.Paderlíka na AVU, u nějž v té době studovala většina výše jmenovaných i někteří z Tvrdohlavých, J. David, Nikl, také Meiner, Císařovský, Střížek a j.), zmiňme také, že roku 1992 byl jmenován docentem, učil na Fakultě architektury ČVUT, poté Fakultě restaurování Univerzity Pardubice, dnes působí na Univerzitě v Hradci Králové. Umělec od počátku své tvorby, bytostně zakotven do rozvíjení estetiky abstraktních kompozic, se tak nejenom vyhnul na přelomu tisícletí postulované „krizi závěsného obrazu“, ale i dospěl k typově vlastnímu projevu, nezaměnitelné syntéze technik a výrazových prostředků svých bravurních obrazových kompozic. V konzistentním vývoji a proměnách Novákovy tvorby lze shledat odraz autorova cítění doby, jeho výtvarného názoru. Jestliže již u raných, výrazně barevných děl z druhé poloviny 60. let je výrazně potlačena realita obrazových příběhů (Na Mělníku, 1965), v letech 1970-80 utlumováním barevnosti, spěním k monochromatickému znění šedomodrých tónů, obrazy nabývají vid arabesek a znakových polí (Krajka, 1971). Širší veřejnost zaujala umělcova abstraktní tvorba osmdesátých let: kompozice výrazných materiálových struktur a kombinovaných technik (Bez názvu, 1984), i následný výrazový převrat do vytříbených průsvitů jemných barev v letech 1990-2000, reflektujících přírodu (Prales, 1995; Lesní brána, 1999) a vesmír (Vesmírné okno), ve hře valérů a světel tlumočících tajemnost a lyriku námětů. Následná dekáda let 2000-2010 přináší civilnější motivy (Za plotem, 2005; Městská krajina, 2006; Jiný prostor, 2007), přichází téma zahrad (Modrá zahrada, 2006; Zahradní slavnost, 2007; Japonská zahrada, 2007), směřování k podstatě a esenci malířské výpovědi vede téměř ke geometrickým kompozicím, skladbám barevných ploch a plošek (Ve všech tvarech, 2010). O směřování umělce ostatně svědčí i názvy jeho nedávných výstav: Krajiny a struktury, 2010 a Do jiných krajin, 2010. Jako odbočení a osvěžující vybočení se v genezi Novákovy tvorby objevují i figurativní obrazy (Madona, 2007), nejnověji v duchu nové figurace povětšinou obrysově znázorněné dvojice postav, jímž živočišný náboj udílí groteskní exploatace jejich příběhů. Těžiště Novákovy tvorby však stále tkví v abstraktních kompozicích bohatých struktur barev a skripturních rastrů, v křížení a překrývání obrazových plánů (viz i cyklus Stromy), to vše s exploatací umělcovy poučenosti a dokonalé znalosti výdobytků kaligrafie, tašismu, gestické malby a abstraktního expresionismu, při mistrovském zvládnutí uplatněných technik.
Interpretaci Novákových obrazů, vezměme krajin, můžeme v prvním přístupu brát jako transpozici přírody, například průmětů geologických vrstev. Koncept uchopení krajiny můžeme však pojímat i jako odhalování událostí, potažmo pocitového a citového života člověka. Projevem člověčenství je totiž odedávna kladení otázek po smyslu života, obrazy jsou přitom podníceny citem a cit chtějí vyvolat, jsou průvodním výstupem existence, její plnosti a naplnění. Známé rčení Paul Sartra o tom, že existence předchází esenci, je poukazem na umělcovo pronikání do skladby našeho pobytu (Dasein-pobyt, existence) ve světě. Převádění existence do obrazových struktur je pro malíře nejenom realizace sebe sama, ale i možností předávání prožitků a zkušeností o postavení nás v celku světa; umělecká tvorba pak v souhrnu představuje systematické zkoumání, objevující i iracionálno, rozšiřující naše duchovní obzory. Složité Novákovy kompozice: struktury a exprese šraf, arabesek, znaků, přetisků šablon a variety různobarevných ploch, řazené v obrazových plánech a vrstvách jsou stanoviskem existence (a jsou tudíž existencionální) k nepřehlednosti, možná až chaotičnosti dnešního světa, jsou tím, co Susan Sontag označuje jako „totemy příčin“. Svojí komplexností: odhalováním a překrýváním, dualitou přítomnosti a nepřítomnosti, symbolikou existence a neexistence, vizualizací ontologie výpovědi „co je, už nebude, co ještě není, nebude“. Umělcova díla jsou i diskursem k tíži doby, překonávají tak pouhou ilustrativnost, jsou v pravém slova smyslu oním, co Ponty nazýval „výrazovou operací“. Vedle bezesporných kvalit výtvarných jsou obrazy Rostislava Nováka cenné zvláště hodnotou své výpovědi, zasluhují tudíž náš obdiv a pozornost.
Ivo Janoušek
ZE ZPRÁV PRO TISK:
ROSTISLAV NOVÁK
Narozen 27. listopadu 1942.
Studoval na Výtvarné škole V. Hollara v Praze a na Akademii výtvarných umění u prof. Arnošta Paderlíka, v roce 1970 na Ecole des Beaux Arts v Paříži, absolvoval pracovní stáž v serigrafické dílně Victora Vasarelyho.
1971 - 1987 - odborný asistent Akademie výtvarných umění Praha, škola prof. A. Paderlíka
1988 – 2005 - docent na Ústavu výtvarné tvorby Fakulty architektury
2006 - 2009 - Fakulta restaurování Univerzity Pardubice
2009 – dosud - docent na Katedře výtvarné kultury Univerzity Hradec Králové
Věnuje se malbě a grafice – sítotisku, žije v Praze a na vesnici u Loun.
Samostatné výstavy:
2011 Galerie Pedagogické univerzity, Pardubice
2010 Vrchlického divadlo, Louny
2007 Galerie XXL, Louny
1999 Staroměstká radnice, Praha
1997 Dny otevřených dveří – Autosalon, Litvínov
1996 - 1995 – 1994 Galerie Hefaistos, Děčín
1994 Galerie Nová síň, Praha
1993 Divadlo Labyrint, Praha
1990 Galerie bratří Čapků, Praha
1990 Galerie Modrý pavilón, Praha
1987 ČSAV Ústav teorie informace a automatizace, Praha
1986 Galerie 55, Kladno
1982 Výstavní síň, „Kotva“, Praha
1981 Museum, Kostelec nad Černými Lesy
Účast na kolektivních výstavách:
2012 Centrum současného umění DOX, Praha („Velká jména“)
2010 Městské divadlo, sv. Anna, Jablonec nad Nisou (s T. Polcarem)
2010 2. výstava „CLUB 60“, Městská galerie Špejchar, Chomutov (s J. Načeradským, J. Říhou a J. Sopkem)
2010 Soutěž Grafika roku 2009, Clam-Gallasov palác, Praha (čestné uznání za sítotisk "Přemostění")
2008 „Club 60“, Galerie XXL Louny (s J. Sopkem, J. Říhou a J. Načeradským)
2005 Výtvarné dořešení interiéru firmy Zentiva, Varšava
2004 Soutěž grafika roku 2003, Clam – Gallasův palác, Praha
2003 Galerie Na ochozu, Karlovy Vary (s J. Říhou)
2003 Soutěž Grafika roku 2002, Staroměstská radnice Praha (hlavní cena za grafiku„Spojení“)
2002 Důvěrný dialog, N. S., románské sály Strahovského kláštera v Praze
2001 4. Salon architektů, Veletržní palác Praha
2001 Soutěž grafika roku 2000, Staroměstská radnice, Praha
2001 Rathaus Reutligen, NSR, (s M. Marschlem, N. Syeckou a P. Trnkou)
2000 N. S. Metropol – Mercedes, České Budějovice
2000 Nové sdružení pražských umělců, Strahovský klášter, Praha
1999 Labyrint v české grafice, Pretoria, Jihoafrická republika
1999 Labyrint v české grafice, Ankona, Itálie
1999 Česká serigrafie, Staroměstská radnice, Praha
1998 2nd. International Triennial of Graphic Art, Pratur
1998 Europalia 98, minisalon, Brusel, Belgie
1997 Nové sdružení pražských umělců, Regionální muzeum, Kolín
1997 Nové sdružení pražských umělců, Okresní muzeum a galerie, Jičín
1997 Mánes, Praha
1996 Dublin, Irsko
1996 Grafika roku – Staroměstská radnice, Praha
1995 Galerie Apollo, Bukurešť
1995 Mánes, Praha
1994 N. S. Hypo-bank, Jihlava
1994 Jeneweinova galerie, Kutná Hora
1994 Vyšehrad 94, Praha
1993 International print triennial Krakow, Polsko
1993 Otevřené dveře, Mánes Praha
1993 Inter - kontakt – grafik, Praha 93
1992 The 17th International Exhibitions of Prints 92
1990 Cercle Avenue Foch, Paříž
1989 – Festival International D´art de Groupe, „Abattoirs 89“, Marseille, Francie (s J. Sopkem a K. Gebauerem)
1988 Forum 88, Tržnice, Praha
1988 Salón 88
1987 Rockfest, Palác kultury, Praha
1987 Lidový dům, Praha – Vysočany
1986 Art Space, Koshienguchi, Japonsko
1986 Konfrontace V., Svárov
1986 Vysokoškolský klub, Brno
1986 Konfrontace IV, Praha – Smíchov
1985 Setkání-mikrosvět, Galeri H, Kostelec n. Černými Lesy
1985 Konfrontace III, Dům Magdaleny Rajnišové, Kladno
1985 Barevná plastika, Galerie H, Kostelec n. Černými Lesy
1984 Záznam o činnosti, Galerie H. Kostelec n. Černými Lesy
1984 Velká kresba, Galeri H, Kostelec n.Černými Lesy
1983 Krabičky, Galerie H. Kostelec n. Černými Lesy
1982 Setkání na tenisových dvorcích, T.J. Sparta, Praha
1981 Táborská setkání, Bechyňská brána, Tábor
1980 Užité umění, Mánes, Praha
1970 UNESCO, výstava stipendistů, Paříž,
1969 II. Pražský salón, Dům U Hybernů, Praha
1967 Výstava AVU, Mexico City, Mexico
Realizace v architektuře:
1991 Interiér CS zastupitelství při Evropském parlamentu ve Štrasburku
1988 Dekorativní panel, štukolustro, Nemocnice Na Homolce, Praha
1982 Kašna, sídliště, Příbram
1981 reliéfní opěrná stěna, Chemoprojekt Praha
1980 "Velké vrásnění", malba Stráž p. Dalekem
1978 Reliéfní stěna z pohledového betonu, Kulturní dům Nové Strašecí
1977 Reliéfní stěna, Stadion E. Rošického, Praha (se S. Jundlem)