Historie výstav

Josef Šimůnek nepatří k osobnostem, jejichž jména se spojují s okázalými gesty nebo hlasitým sebeprosazováním. Přesto, anebo právě proto, se stal jedním z klíčových aktérů kulturní proměny poválečných Loun. Nejen jako sochař a restaurátor, ale především jako ten, kdo dokázal přetavit kulturní potenciál města do podoby institucí, které dodnes formují jeho identitu.

V aktuální výstavě se autor "vrací do krajiny" plné barev. Opouští "znaky", kdy část obrazů tvořilo "plné prázdno", ale zachycuje krajinu, rostoucí před našima očima, barevné vrstvy hmoty se prolínají, pohlcují jedna druhou. Poctivost a zručnost tvorby zůstává zachována, malířova citlivost a individualita ji ještě umocňuje.
Ladrovy obrazy nabízejí řemeslně i vizuálně naplněný zážitek, v němž souzní to nejlepší z odkazu jeho učitelů i jeho vlastního, osobitého uchování paměti krajiny.

Zdeněk Sýkora, Vladislav Mirvald, Kamil Linhart, Jaroslav Čása, Jan Valt, Zdeněk Ladra, Václav Jíra, Monika Immrová, Tomáš Bambušek, Vladimír Novák, Zdeněk Vintrich, Tomáš Polcar, Vuk Zörner, Jiří Jiroutek, Filip Kazda

Výstava umělce, který se po dlouholeté pauze vrátil k malování a za několik posledních let dosáhl pozoruhodné úrovně i svébytného autorského rukopisu.
Vystaveny budou aktuální práce z poslední doby a název výstavy charakterizuje jeho současnou tvorbu: abstraktní krajiny se pohybují na pomezí emotivní automatické malby a zaznamenávání barevných stop v prostoru, krajině, kosmu, kde barvy žijí svým vlastním životem: "Poslední dva roky jsem maloval převážně v plenéru. Inspirován krajinou kolem vznikaly obrazy plné barev, tvarů a linek, kde nezastupitelnou roli hraje sama příroda."

Lounský rodák (1978), který v současné době působí jako hlavní kurátor významné pražské Hyb4galerie, po několika letech výtvarného odmlčení připravuje velkou výstavu.
Název ZnovuZrození byl zvolen právě proto, že nabídka její realizace v Galerii města Loun byla významným impulsem k další tvorbě. Vystaveny budou obrazy z let 2020 - 24 s dominancí geometrické abstrakce (ano, vliv Vladislava Mirvalda je v Lounech nepominutelný). Sám autor říká: „Tato výstava, takřka po deseti letech opravdu ucelená a autorská, je pro mě důležitá; je totiž v místě, které pro mě mnoho znamená. Vyrůstal jsem tady s pohledem na Oblík, toužil se na něj podívat nejen proto, abych viděl, co je za ním, ale hlavně proto, abych se z něho podíval domů. Ve svém životě jsem tak učinil mnohokrát, a tak i tuto příležitost prožívám podobně, jako návrat domů, nové narození."
Rodinná linie tak navazuje na Filipova otce, také malíře a mj. absolventa Sýkorova výtvarného kroužku.

Václav Jíra, Emil Juliš, Olga Karlíková, Jiří Kubový, Kamil Linhart, Milan Maur, Vladislav Mirvald, Otakar Slavík, Zdeněk Sýkora, Dagmar Šubrtová

Tohoto roku tomu bude deset let, kdy nás opustil teo­retik výtvarného umění (nejen) severočeské scény, estetik, pedagog FUD UJEP a lounský občan Mgr. Zbyněk Sedláček (* 20. 6. 1966 Roudnice nad Labem † 20. 3. 2014 Louny).
Přesto, že jeho odchod byl předčasný a nečekaný, zůstaly po něm stovky článků, recenzí a studií, desítky katalogů a výstav, kte­ré připravoval nejen v tradičních galeriích či muzeích po celé České republice, ale i v prostorách, které dokázaly překvapit.
Zbyněk žil v Lounech, v letech 1984–1989 vystudoval Estetiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, poté do roku 1994 pracoval v Galerii Benedikta Rejta, v roce 1995 přešel na Institut výtvarné kultury Univerzity J. E. Purkyně (později Fakulta umění a de­signu), kde pedagogicky působil až do konce svého života.
Zbyňka výtvarné umění zcela pohlcovalo a stejně jako je rozsáh­lý výčet jeho kurátorských, publikačních a badatelských počinů, stej­ně rozmanitý je i seznam autorů, o které se zajímal, o kterých psal.
I po odchodu do Ústí nad Labem, kde se profesně věnoval hlav­ně výuce estetiky a interpretaci výtvarného umění, v Lounech půso­bil v druhé polovině 90. let jako spiritus agens ve dvou prostorách: na chodbách Hematologie lounské polikliniky a ve Výstavní síni Te­lecom, kde připravoval a uváděl kvalitní program zaměřený jak na místní výtvarníky, tak Louňákům citlivě představoval i ty „přespolní".
Podobný koncept jsme zvolili i pro uspořádání této výstavy, kdy si chceme deset let od Zbyňkova úmrtí připomenout výstavou de­seti výtvarníků, s nimiž Zbyněk za svého života spolupracoval; je­jich práce jsou doprovozeny úryvky, které jsem vybral z jednotlivých Zbyňkových textů a které svědčí o jeho erudici, orientaci v dějinách výtvarného umění a schopnosti vyjádřit to podstatné, charakteris­tické či výjimečné.
Nutno podotknout, že Galerie města Loun Zbyňkovu práci a na­sazení připomněla výstavou Hommage á Zbyněk Sedláček, již kurá­torsky připravili Otto M. Urban a Dáša Šubrtová (10. 12. 2016 – 19. 2.2017) a která představila okruh autorů, jimž Zbyněk připravoval vý­stavy v atypickém prostoru kaple svatého Izidora v Kovárech.
Pro aktuální výstavu v GAML jsme vybrali jména, která ve Zbyň­kově publikační i kurátorské práci rezonují častěji; pětici z Loun a pětici odjinud. Až ex-post se ukázalo, že téměř všechny autory v jejich rozmanitosti propojuje nejen to, že ohlasu a uznání je­jich díla se většině dostalo až ve svobodném čase po roce 1989, ale zejména jejich svobodná mysl, otevřený vztah k experimentu a k volnosti tvorby. Že jejich práce není zpodobněním reality, ale naopak hledáním a objevováním nových cest a možností výtvarné­ho umění. Že se nejedná o pouhé zachycení dějů kolem nás, ale hledání něčeho, co náš svět – a tedy i nás samé – přesahuje. Tedy to, co Zbyněk ve výtvarném umění také sám hledal a nacházel.
Bonusem výstavy je „Zbyňkova pracovna", kde jsou umístěny obrazy, které se nacházely na zdech jeho lounské bytu a v podsta­tě velmi úzce korespondují s naším výběrem.
Vladimír Drápal

Většinou mi šlo o zachycení podstaty okolního světa a ta podstata je pro mne barva jako hmota, světlo a prostor. Experimentuji s tím vším dohromady a nechávám se překvapit nevyčerpatelným množstvím možností řešení a ztvárnění. 

Jde mi jako vždy o krásu a o zkoumání příčin jejího vzniku, hledání dokonalého tvaru ve spojení s imaginací.. Někdy mám pocit, jako bych byl nějakou vyšší mocí vybrán do funkce jakéhosi kvalitáře, jehož pracovní náplní je objevovat skutečný smysl věcí a upozorňovat na spirituální vlastnosti hmoty a materiálových jevů. 

Tvořím, tedy jsem

„Spojit účelnost a krásu, to je cíl každého designéra. Design lze definovat různými způsoby, pro mne je to jednoduše snaha vtisknout porcelánové hmotě charakteristické rysy osobnosti designéra a zvýraznit tak estetické působení designovaného předmětu bez újmy funkčnosti, naopak jej ozvláštnit. Vycházím z respektu k hutné podstatě porcelánu a k jeho tradičnímu způsobu zpracování. Základem mé designérské tvorby jsou viditelný dotek ruky a jedinečný organický tvar, vznikající kombinací klasických technologických postupů a mnohdy impulsivních otisků vlastní fantazie. Porcelán může být nejen chladná a bezduchá hmota, ale třeba také život a vášeň...".
Jana Marešová

Tomáš Plesl (1974) patří k pravidelným účastníkům malířského sympozia v nedalekých Počedělicích, však jeho výtvarnou doménou je také malba krajiny.
Jádro jeho obrazů tvoří složitá struktura, uplatňují se tu linie, vrstvení, vystupující textura, intenzivní barevnost a svoboda malířského gesta. Tajemství jeho obrazů je ukryto za tučnými a pastózními tahy štětce, kterými abstrahuje a zjednodušuje jejich formu. Pleslovy obrazy tak nechávají prostor pro vlastní fantazii, a zároveň nabízejí intimní vhled do jeho emocionální krajiny.
Ve své tvorbě se nechává intuitivně vést inspirací konkrétního okamžiku a nadšením z fyzické účasti na tvůrčím procesu. Jeho obrazy pak vynikají intenzivní barevností a expresivní texturou. Výstavu v Galerii města Loun tvoří z podstatné části obrazy, které vznikaly v Počedělicích a jejich nedalekém okolí; zachycují tak krajinu Českého středohoří, kterou Plesl podává s obzvláštní energií a mimořádným napětím.